Bajka
17. 5. 2011
Jsem zase tu…
Zaprvé trochu přemýšlím poslední dobou a hodnotím a tak. Jsem tu už 8 měsíců, je neskutečný, jak to letí… Musím uznat, že si tu začínám zvykat. Myslím, že je to částečně tím, že odjely holky, co to tu všechno viděly tak strašně negativně a na mě to tím pádem trochu přenášely a taky tím, že já si prostě zvyknu všude a na všem si najdu něco dobrýho. Taky skončila zima a v létě je hezky snad všude a navíc jsem trochu otevřela oči a vidím život nejen těch nejnižších sociálních vrstev, se kterýma jezdím denně do práce, chi chi, ale i těch „normálních“ lidí, kteří si asi opravdu oproti nám žijou na lepší úrovni. No, už vidím, jak se mi to tu krátí a jak si to nestihnu užít a jak se mi bude stýskat… No nezabili byste mě? J
Taky jsem při svém přemýšlení zjistila, že když člověk nemá přehnané nároky a ví konkrétně, co chce (což bývá to nejsložitější), tak to opravdu může dostat. A z toho taky vyplývá životní moudro, které zní „be careful what you whish for ´cause you just might get it“ (dej si pozor na to, co si přeješ, protože se ti to může vyplnit).
Čili zjistila jsem, že aby jste se mohli začít mít líp nebo se cítit líp, musíte vědět, co chcete změnit nebo čeho dosáhnout (reálně, prosím vás, žádnej soukromej ostrůvek v karibiku a tak podobně J). Když nevíte, co chcete, nemůžete toho nikdy dosáhnout. Teda mně se to říká, já to neumím, ale už jsem zjistila, že jsem pár věcí nedostala prostě jen kvůli tomu, že jsem předem nevěděla, že bych konkrétně je chtěla a proto mě minuly. No a když se někdy rouháte a říkáte si „no nebylo mi líp předtím“ a „mám já tohle zapotřebí“, tak se taky může stát, že se vám to vyplní a vy pak jen čučíte co se to děje. No a dojdete ke třetí životní pravdě, že člověk neví co má, dokud o to nepřijde (you don´t know what you´ve got till it´s gone)...já tady v tý Kanadě nasbírám takových moudrostí, že se ze mě pos…te až se vrátím J)).
A teď k tomu, že na všem špatném je něco dobrého a že někdy člověk může mít vše, i když se to na první pohled nezdá, aneb liška bystrouška.
Jistě si vzpomenete, jak mě na Silvestra u kamarádky v restauraci spatřil Alfonso a hned… ježiši kriste teď jsem chtěla napsat… „a hned se do mě udělal“!!!!, proboha ne! jak se to řekne?? J začal do mě dělat nebo se do mě zbláznil, no však víte jak to myslímJ. Byli jsme zkrátka posedět na vínku, fajnově pokecali, ale hned druhej den nějak přeskočila jiskra s chalanom zo Slovenska a já se musela rozhodnout. Oba jsem znala jen málo, takže jsem musela zvážit i ty nejpovrchnější aspekty (to jsou problémy v jednatřiceti, co? J) jako třeba že když budu s Radem, tak se vůbec nenaučím anglicky, zatímco Alfonso je rodilej mluvčí… A že Alfonso by mi taky dal nahlédnout do Kanadské mentality a třeba mi toho víc ukázal… No, jenže mě to nějak (nesmyslně po té předchozí nemilé zkušenosti) táhlo k Radovi a tak jsem to uzavřela s tím, že holt člověk nemůže mít všechno. A vono hovno – může! J! Alfonso se nějakou telepatií prý minulý týden ptal jak se mám a kámoška (ještě ani netušila, že jsem se s Radem rozešla) mu řekla něco jako „jo, asi dobře“. Teď o víkendu jsem u ní byla na kafi a vyprávím jí, jak se to všechno semlelo a ona na to „jé, ptal se na tebe Alfonso!“ Tak mu hned vyslepičila, že jsem rozešlá a že bych klidně někam ve vší počestnosti zašla a on prej na to „a kdy odjíždí?“ a kámoška „v září“ a on prej „no to je úžasný, Jarka se mnou chce strávit celý léto!“ J Tak já se nakonec snad i anglicky naučím a cestovat v létě sama nebuduuuu! Jupí J Ještě se ale milej Alfík neozval, takže všichni povinně zaklepejte na dřevo! Sama v národním parku ve stanu spát rozhodně nechci J
Tak a to je konec dnešní bajky, doufám, že si všechna ponaučení zapíšete za uši a zase mi budete chvilku držet palce, aby se vše v dobré obrátilo.
Pusu pro všechny, platím já J
Jaruš