Co je nového
21. 11. 2010
Zdravím pravidelné i občasné čtenáře!
Nového je hlavně to, že je mi zase o rok víc :-(, ale což, dělám, že mi to nevadí… Žádná velká oslava se nekonala, ale dostala jsem od holek velkej čokoládovej dort a pivo J(viz fotky). Já jsem sice upekla cheese cake (první v životě a povedl se, mňam), ale to vůbec nevadilo, aspoň jsem to mohla v neděli střídat, když jsem si udělala totál relax-day, skoro jsem zůstala v pyžamu, venku pršelo, dívala jsem se na dývko a cpala jsem se střídavě oběma dortama :-). Krásný narozky! Ale nebojte, neválela jsem se jen doma, v sobotu jsem šla večer do města na jednu pouliční slavnost, kde jsme si s Adélou dali Martini, před tím ještě Saké v jedné japonské restauraci a zakončily jsme to pivem ve sport baru… Dobrý to bylo.
A to byste nevěřili, zase se na mě nalepil nějakej chlap - čmoud no. 3. Nekecám! Jdem takhle s Adélou po ulici, předejde nás nějakej chlápek a furt se otáčí, až mu to nedá a řekne mi, že jsem „very beautiful“ :-) Chvíli šel s námi, vymámil ze mě číslo a začlo to… Hned večer mi poslal asi 4 smsky nehledě na to, že jsem na ně nereagovala, ráno a druhej den odpoledne už mě zase bombardoval a vedl téměř monolog, až mě to přestalo bavit a napsala jsem mu, že takhle teda ne. Tak se urazil a už nepíše. Hurá! Byl divnej, prej ze Sicílie, ale žil teď na Floridě, mohlo mu být tak 40, dělá tady kuchaře (14 dní) a chce mít vlastní pizzerii, vystudoval prej ale matiku a chce ještě studovat „air-conditioning a heating“ :-) … Prostě trochu pomatenej chlapec a vůbec způsob jakým psal… Já jsem např. u toho smskování koukala na dvd a usnula jsem a pak večer přišla Lenka a pak už bylo pozdě a hlavně mi ten blázen mezitím napsala asi 10 sms (např: "halo, halo" nebo "jsi tam?" nebo "jaké máš hobby?" a "ty už se mnou nemluvíš?", "ozvi se!" "halo!") nehledě na to, že jsem nereagovala. Tak jsem mu pak právě psala, že mi není přijemný, že si tu konverzaci takhle vynucuje, když vidí, že nereaguju a panáček mě obratem vycvičil, že prej bych si měla uvědomit, že takhle se konverzace neukončuje, že mám aspoň napsat, že už musím jít a ne že si takhle prostě přestanu! "You should learn this for your future!" :-))) ...co neděláš, viď, když usneš :-) ale aspoň jsem procitla dřív než jsem málem s tímhle primitivním zoufalcem šla na kafe, chi chi. To byl teda zase zážitek!
Taky mám jeden zážitek z práce, ačkoli není pracovní. Ten můj neuvěřitelnej šéf, co mi hned podruhé, co mě viděl, zapůjčil svůj starej iphone (3G), mě začal provokovat s tím, že už přituhuje a že mi asi musí bejt na té autobusové zastávce zima… a jak je to příjemný mít vyhřejvaný sedačky a volant v jeho BMW… a tak podobně. Tak jsem mu jednou z prdele (vtipkujem pořád) napsala, jestli náhodou nemá nějaký starý BMW, který by mi půjčil jako ten iphone. A on že prej BMW ne, ale má nějakou starší Mazdu, kterou vůbec nepoužívá a že by mi ji možná půjčil! No to jsem myslela, že se mi snad jenom zdá, ale radši jsem se k tomu nevyjadřovala. Asi za týden to vytáhnul znova a že prej jestli umím řídit manuál a že si mě někdy otestuje. A taky se tak stalo – minulou středu se mu nějak nechtělo pracovat, ačkoli vyhlásil „administration day“ a zavelel, že se půjdem projet tím bávem. Trošku jsem se teda bála, páč já vždycky, když vezu někoho poprvé, tak vyvedu něco neobvyklýho, co normálně nedělám, natož s takovouhle károu.. Fakt vymazlený autíčko. Když jsem za to sedla, zařadila 1, 2, zatočila a jela, tak Bill spustil samý „wow!“ „amazing!“ a „I´m impressed“ jak prej dobře řídím! :-) A to jsem prosím pěkně ujela sotva 200 metrů :-) Tady prej není zvykem, že by ženská uměla řídit manuál, všechny kroutěj volantem jen u automatu. No tak byl celej bez sebe a když jsem se v jedné uličce otáčela, tak to už ze mě úplně odpadával :-) Čili řidičským testem jsem prošla na výbornou, o Mazdě jsem neřekla ani slovo a myslím, že tak do 14 dnů ji mám v garáži :-). Ne, dělám si srandu, vážně na ni radši ani nepomýšlím, to už by na mě byl až moc hodnej… a třeba jen tak mluví do větru. Ale někdy se tomu musím smát…
Jinak je na mojí práci taky úžasný to, že mám jedou za 14 dní 1 den v týdnu volnej – naprostá paráda, hrozně to bodne a hlavně to není ten strašnej stereotyp týden-víkend-týden-víkend… Odpočineš si, zařídíš si věci… Pohodička největší.
Do fotogalerie, jsem taky dala pár fotek z Halloweenu – hroznej svátek! Vůbec jsem to nepochopila, nechápu, jak se to těm dětem může líbit, všude samý hroby, kostlivci, pavučiny, strašidelný dýně… Já bejt dítě, tak mě nikdo večer ven nedostane ani za tunu čokolády! Ale fakt to tu docela žerou, běžně potkáte převlečený lidi v metru, dospělý normálka, tvářej se normálně, maj sluchátka v uších a píšou textovky v BlackBerry, akorát že jsou převlečený třeba za vlkodlaka :-))) Co mě ale totálně dostalo, byl převlečenej pes (viz foto), voni jsou fakt prdlý! J
Začala jsem taky vnímat tu jejich náturu – oni jsou fakt jiný. To prostě vůbec nevíte, co si o nich máte myslet. Často vám totiž říkaj negativní informace naprosto přeslazeným stylem a to fakt nevíte, jestli je dotyčnej prostě jen takhle po americku ujetej nebo se vám snaží něco naznačit. Takže když se začne ženská v šatně fitnesu rozplývat nad barvou vašeho obyčejného svetru, nevíte, jestli to myslí vážně nebo ti drze naznačuje, že tvůj svetr je naprosto otřesnej. Nebo jsem takhle jednou položila takovou šťouravou pracovní otázku (trošku stupidní..) šéfovi a on mi povídá „Wow, good question, Jarka!“ No to jsem fakt nevěděla, jestli si to mám přeložit tak jak to řekl nebo jako „No to je ale debilní otázka!“ Protože když mu pak položíš faaakt chytrej dotaz (opravdu to taky někdy dokážu :-))tak na to žádný WOW neřekne… Prostě vůbec nevíte na čem jste. Ale já jim na to z vysoka… Beru to, co slyšim a jestli nepochopím, co tím chtěj něco naznačit, jejich chyba, maj se vyjadřovat jasně :-)
Co je ale od nich hezký je to, že dost často slýchám, jak děkujou řidičům autobusů, když vystupujou. To je hezký, prostě poděkujou za svezení… Ale jinak jsou to takový hulváti, buldozeři – v krámě tě klidně přejedou košíkem, ani se neomluvěj, to stejný v buse, prostě ti klidně urazej půlku těla ale prostě se proderou… Nebo sedím na zastávce, nohu přes nohu a blíží se nějaká ženská. Jde tak, že pokud maličko nezmění dráhu, tak o tu mou nohu zavadí. Okolo je tři prdele prostoru a já (jelikož už tuším) schválně čekám, co udělá. Samozřejmě, že se nevyhne, mou nohu nabere a ani neřekne sorry! Jsou divný, to vám povídám. Jeden chlápek si ode mě normálně nechal otevřít dveře od autobusu, asi aby na ně nemusel šahat nebo co… Prostě hulváti. Navíc nezdravěj a neklepou, to vždycky úplně čumím. My jsme proti nim společensky dost na výši. Samozřejmě musíte vzít v potaz, že se nepohybuju v downtownu a lidi, co jezděj busem, jsou tady dost socky; střední a vyšší vrstvy jezděj autama... Taky mě hrozně iritujou tím, že pořád popotahujou! Oni asi vážně nepoužívaj kapesníky nebo co (normální balíčky kapesníčků do kabelky tady skoro neprodávaj a když už, tak drahý jako prase a nekvalitní tak, že si musíte vzít dva, abyste je neprosmrkli). Ale je to strašidelný, když jedete 20 minut v buse a za váma sedí nějaký prase co každou minutu poptáhne… Nenávidím to! Fuj. A ještě jedna věc je tu divná – chlapy dost často nosej kabelky… Fakt nekecám. Takový ty velký kabelky co byly poslední dobou moderní (u ženských) tak to tady nosej chlapy – buď v ruce nebo přes rameno, prostě se nestyděj. Ale možná to byly všechno gayové, netuším… :-) Ale abych je pořád nekritizovala – nekrade se tu. Je to zajímavej fakt když uvážíte, že je tu tolik přistěhovalců ze všech koutů světa a některý lidi jsou tu vážně chudý. Třeba v tom fitku, kam jsem teď měsíc chodila, byl v šatně kromě skříněk i jeden velkej věšák na kabáty, kam si je všichni v klidu věšeli, boty si nechávali pod skříňkou a samotný skříňky si často ani nezamykali. Tohle být u nás, tak někdo přijde v komunistických Prestižích a odejde v nejnovějších Adidaskách s koženým kabátem za 7 táců :-) To je pořád dost velká česká nevýhoda….
A když už jsme u těch šaten, včera jsem si vyslechla jednu zajímavou konverzaci :-) Jedna asi tak padesátnice, co se snažila vypadat na třicítku :-) (dost nepovedená plastika obličeje, malý hubený tělíčko a na tom takový pětky silikony, bleeee, oblečená jako kurva, naprosto nevkusná) navázala konverzaci s jinou paní a jala se jí vyprávět, jak je pyšná na svůj již čtvrtý dům, který koupila za já nevim kolik mega a právě dokončila úpravu interiéru. A pořád z ní padaly prohlášení jako: „You know, I don´t like it – I love it!“ a „It is not a castle, it´s a palace!“ nebo „I am so proud of it!“ no to jsem z ní úplně nemohla! S vážnou tváří tam asi 20 minut mluvila o tom, jak se jí podařilo udělat naprosto dokonalej dům, jak dokázala citlivě skloubit moderní s tradičním, jak to prostě vypadá úžasně („I am sure you will love it!“) – no, když tohle povídá ženská, co vypadá jako kurva z Perlovky, radši si ten dům ani nepředstavujete :-) Ale oni se tady vůbec nestyděj se pochválit, to je zajímavý, u nás by se řeklo „sebechvála smrdí“ ale tady ne, tady je to normální. Zakončila to tím, že ho zřejmě nechá nafotit do nějakýho časopisu a paní, co s ní tu konverazci vedla jí s předstíraným kanadským zájmem povídá „Oh, to bys určitě měla, darling!“ :-)
Alles für heute!
Tschüss, Jaruš