Necekane setkani
V nedeli byl zvlastni den. Chtela jsem delat tolik veci, ale vse se stihnout samozrejme nedalo. Tak dlouho jsem premyslela, cemu dat prednost, az z toho bylo poledne! Takj sem si sla zabehat a ujasnit si, co chci delat. A zjistila, ze mam chut si jit hrat na turistku do mesta, ackoli jsem nebyla v tom nejlepsim rozpolozeni. Tak jsem se vyfikla a sla sama bloumat ulicema.
Prosla jsem si komplex University of Toronto, kde mi to pripadalo jako v Anglii a pak jsem sla ulickama az dolu k vode na promenadu Harbor front. Dostala jsem chut na kafe, tak jsem zasla do Starbucksu, ze se s kelimekem budu prochazet podel jezera. Pri cekani ve fronte se mnou prohodil jednu zdvorilostni frazi nejakej obtloustlej chlapek v ksiltovce a teniskach, ale bavit se mi s nim nechtelo, tak jsem se jen tak zasklebila. Byla jsem takova nejaka ze vseho smutna (ze jsem sama, ze mi je kolik mi je a ze ziju jako nejaka studentka, nevim, co bych chtela delat az se vratim, nejsem v nicem dobra, nemam karieru...).
Kdyz jsem si pak s kafem vykrocila ze Starbucksu a nasadila si bryle, najednou tam zas byl ten obtloustlej chlapek a jakoby nic pokracoval v konverzaci! Prej: "Tak odkud jsi? Libi se mi tvuj akcent." Chtela jsem ho slusne odmitnout s ti, ze nemam cas, ale najednou jsem si uvedomila, ze casu mam vlastne more a je mi smutno, ze si nemam s kym povidat, tak proc "utikat"?! Asi 10 minut jsme se bavili uprostred chodniku a pac jsme si hrozne rozumeli, vydali se spolecne podel jezera, jelikoz on bydlel tim smerem a taky se sel jen tak cournout. Trochu jsme filozofovali, obcas se docela zasmali a ukazal mi par veci o kterych jsem vubec netusila. Treba jsme vlezli do hotelu u jezera, vyjeli do nejvyssiho patra, kde byla restaurace s bazenem a vyhledem na jezero. Jen tak, podivat se 
Pak jsme dosli az k malemu letisti, co je na ostruvku vzdalenem pouhych 91 metru, ale misto mostu nebo tunelu tam jezdi trajekt. Ani jsem se nenadala a uz jsme byli na trajektu A ten vyhled na down town? Nadhera! V odletove hale jsme hypoteticky vybirali, kam poletime a debatovali o mestech a pak mi jeste Adrian ukazal hangar. Vse je pristupne verejnosti, jen to asi nikdo netusi
Po navratu z letiste uz jsme byli v miste kde bydlel a shodou okolnosti kde mi jela tramvaj, kterou jsem potrebovala. Ptal se jeste, jestli s nim nepujdu na sushi, ale s diky jsem odmitla, popadla jeho vizitku a hupla do tramvaje. Hele, super odpoledne! Tri hodiny stravene naprostym odreagovanim, neplanovane, prijmne, trochu jak z filmu
Jeste k tomu, co dela- ma malou produkcni a marketingovou agenturu a sranda je, ze se zna treba se Snoop Dogem, Davidem Guettou a tak podobne. Teda jestli nekeca Ale vzhledem k tomu, ze D. Guetta tady v sobotu koncertuje, psal mu sms a pozdravoval ho od "sve nove ceske kamaradky" Ta predstava me bavi, chi chi.
Cili, po te mesicni rozchodove nostalgii si opet zacinam uzivat tech "prazdnin", co tu mam, poznavam lidi a delam veci, na ktere v cechach nemam cas. Je to povznasejici... Samota vas proste dotlaci k poznavani lidi a ve finale neco ziskavate, ikdyz treba mate pocit, ze jste sami, nic nemate, zadne deti a manzela, karieru nebo postavenej barak. Je ale k nezaplaceni hrat hlavni roli ve svem vlastnim "rocnim filmu" kterej si sami rezirujete, hrajete dvojrole a dost casto improvizujete... Vse se da vnimat jako hra. To je super ne?
Jarus
