Vancouver a Rocky Mountains
24. 8. 2011
VANCOUVER
5. – 12.8.2011
Mili pratele a kamaradi,
Jsem uz ve Vancouveru patym dnem, ale teprve se dostavam k sepsani zazitku. To vite, byt turistou je zkratka narocne :-)
Ocitam se tedy na sve velke kanadske dovolene na West coast (zapadnim pobrezi). Pred odjezdem do Kanady jsme s holkama nemely zadny konkretni plan, jen jsme chtely pres zimu pracovat a v lete trochu poznat Kanadu. Holky, jak vite, to vzdaly a ja zustala jako posledni mohykanka :-). Sice jsem necekala, ze i na to cestovani zustanu uplne sama, ale i presto jsem se ho nevzdala, jen jsem ho musela trochu uzpůsobit (= udělat ho mín dobrodružné).
Jak to tak ale byva, na vsem spatnem se najde neco dobreho, takze tatovi znami z Vancouveru me prijali za vlastni a staraji se o me od A do Z - vyzvedli me na letisti, mam u nich plnou penzi, vsude me vozej, pruvodci jsou to bezchybni, vsechno vedi a jeste mi sami delaj na kazdej den plan. Takze ja se nestaram vubec o nic, jen mackam spoust :-). Navic jsem fakt jak v hotelu, rano mam uvarenou snidani i s prvotridnim espressem a ani hrnicek me nenechaji po sobe oplachnout - pry jsem na dovolene! :-)
Prvni den jsme se s Lucille mrkly do centra, projely Stanley parkem, daly si falafel ve ctvrti West, kde zije hodne homosexualu a maji tam i autobusove zastavky natrene na ruzovo :-) a pak i s Colinem zajeli do prirody na Lynn Cannyon suspension bridge - zavesny most nad rekou. Lesy tu maji fakt huste a hodne zelene - mezi stromama hodne mechu, kapradi a vsudypritomnych ostruzin.
Druhy den jsme se projely China townem (mnohem hezci a upravenejsi nez v Torontu) a pak vyrazili opet do prirody na Light house (majak). Lidi tam rikali, ze rano potkali medveda, tak jsem se trochu lekla, ale my ho nepotkali. Sbirali jsme salal (neco jako tmavej angrest, ale mensi) a kochali se vyhledem na Pacifik - naaadhera! Tohle mit "za barakem", tak jsem stastnej clovek. Odpoledne jsem pak byla sama ve meste, courala se ulickama, sedela chvili na plazi u Pacifiku, kde lidi v trave bud meli picknic nebo si cetli nebo hrali bedminton anebo se v plavkach opalovali na pisecne plazi u vody. Vancouver je hezky mesto - oproti Torontu cistsi, upravenejsi, mensi, vic na urovni a ne až takovej kulturni mis - mas. Hlavne tu maj hory, ocean, přístav, mosty... Je to takovy zajimavy zkratka.
Treti den jsme byly s Lucille na Grouse mountain, hora ve Vancouveru, kde se v zime i lyzuje a ted v lete tam maji ruzne aktivity pro turisty, z nichz Lucille chtela vyzkouset ziplining - takova lanova klouzacka, na ktere jedete pripoutani jen na takovem sedaku a pod sebou mate ohromnou vysku, lesy, vyhled na Vancouver a ocean. Krasny to bylo, ja jsem jen trochu straspytel na vysky, znate me :-). Taky tam maji nahore v oplocenym vybehu dva medvedy, kteri se teda predvedli - cachtali se tam v jezirku, pohazovali si klacikama, pozovali na klade a dokonce se i na oko prali. Asi pak berou dobry provize, kdyz se poradne predvedou :-).
Nasledujici den jsem se rano sla brouzdat cinskou ctvrti, kde maji plno obchodu se spoustou susenych veci - od orechu, ovoce a caju pres susene morske potvory az k celym susenym rybam nebo hadum a cervum (pry v jednom obchode maji i cele susene prase :-)) ). Jen tam rano jeste nebylo moc lidi a nemelo to tu spravnou atmosku. Odpoledne jsme jeli do Stevestonu, kde je pristav a prodavaji tam cerstve ryby primo z lodi, hlavne lososy a kousek dal ve ctvrti Richmond maji tibetsky chram - mrknete na fotky. Mela jsem sice puvodne v planu vam nakukat, ze jsem si zajela primo do Tibetu, ale vite, ze ja lhat neumim :-).
Nasledujici den jsme vyrazili do Whistleru, ktery je 120 km severne od Vancouveru. Je to moderni horske stredisko, moc hezky, na urovni, je videt, ze lidi tam maji penize, ale neni to az takove dechberouci, kdyz clovek zna Alpy. Nicmene tam pred Olympiadou postavili tzw. Peak 2 Peak lanovku -nejdelsi nepodeprenou na svete, ktera spojuje dva vrcholy Whistler a Blackcomb. Nepodeprena cast meri tusim 3,5km a je to celkem zazitek. Byvala bych si tam zasla na nejakou turu, trasy tam znacene byly, dokonce i bedna steleskopickejma hulkama (kdo chtel, pujcil si, pak je zase vratil, na to u nas zapomente), ale tak nas vylet bohuzel nebyl koncipovan. Nicmene jsem videla sveho prvniho medveda ve volne prirode!!! Kdyz jsme se vraceli lanovkou do udoli, pasl se tam na trave primo pod nama Jeste byl malej, ale krasnej! Cestou zpatky jsme se jeste stavili na dvou vodopadech a celodenni vylet byl za nama.
Na dnesek mi byl zakoupen vylet lodi do Victorie, hlavniho mesta provincie British Columbia. Je to krasne mestecko plne kvetinove vyzdoby, obchudku, starsich baracku, je tu pristav, rackove a proste pohodova atmosfera. Jsem tu sice s autobusem duchodcu, ale coz.. Taky skoda, ze jsme v samotne Victorii meli jen 2,5 hodiny, ackoli okoli taky stalo za shlednuti - nadherne baracky a luxusni rezidence v mirnych kopeckach u pobrezi, hodne zelene, stromu, upravene zahrady, nalesteny kary, proste totalne jinej život - odpoledne jogging nebo prochazka se psem u jezera a vecer bbq s prateli... Tady me fakt mrzelo, ze jsem tam s cestovkou, pac tam bych si na mnohych mistech zastavila, prosla se, udelala picknick a par fotek... Ale bohuzel, ani z busu fotit neslo, pac jsem nesedela u okynka.
Pruvodce v buse byl ale naprosto skvelej, bavil nas celou cestu nejen vedomostma a zajimavostma, ale i vtipama, byl pokanadsku strasne friendly a pamatoval si vetsinu nasich jmen. To se opet s cechama neda srovnavat.
Aby ale muj vylet nebyl uplne dokonalej, zacalo me samozrejme opet po nekolika mesicich pobolivat koleno, zrovinka kdyz ho jako turista denne potrebuju. Ale da se to...
Taky asi nebudu mit zadny uzasny fotky, teda alespon nebudou podle mych predstav. Nebude na nich moc lidi a bohuzel ani ja ne :-(. Kdyz nemate ty spravne lidi s sebou, nemate tu spravnou naladu pozovat a kdyz uz, tak ten, co vas foti nesmi byt uplny fotograficky drevo. A to bohuzel Lucille je. Takze jsem uz mnohe foceni se u neceho vzdala, jelikoz to se uplne miji ucinkem.
Muj posledni den pred odjezdem do Rocky Mountains jsme se s Lucille jely projet do Stanley parku na kolech. Je to naaadhernej obrovskej park na takovem vybezku a na kole se tady da sjezdit snad vsechno, ale nase cyklistika bohuzel spocivala v necele hodince a pul pomaloucke jizdy okolo parku (ikdyz uvnitr parku vede sousta dalsich cesticek) a pak zase sup nalozit kola do auta, doma zase vylozit. Kraaasne by se dalo jet na kole az domu nebo ja bych prospikovala cele mesto, ale oni si mysli ze je to nebezpecne a ani zamek na kolo nemaj, tak to je tezky. A proc jsem se nevydala na kolo sama? No kdyz jsem se zeptala, jestli bych se mohla jet do St.parku projet na kole, tak Lucille rika "no, tam pojedem, to my pujdem s tebou, nalozime kola a projedem se tam" No tak jim nemuzu rict ne, ja s vama jet nechci... :-)
Zbytek dne, pac bylo naadherny pocasi, jsem chtela stravit na plazi, jenze to jsme nejdriv museli odvezt ty kola, pak na obed (rikam ne, dam si na plazi japadog, kterej jsem jeste furt neochutnala), ale ne , museli jsme na obed, mne tekly nervy, pac 3 hodiny misto lezeni na plazi jsme projezdili v mistni zacpě a prozrali. Ja bych to proste cely koncipovala jinak, vic toho stihla a navic ve vetsi pohode. Ach jo. Tak nejhezci cast dne jsem stravila v aute a na plazi si zdrimnout opet nestihla. To je dovolena tohle! :-)
Jsem uz ve Vancouveru patym dnem, ale teprve se dostavam k sepsani zazitku. To vite, byt turistou je zkratka narocne :-)
Ocitam se tedy na sve velke kanadske dovolene na West coast (zapadnim pobrezi). Pred odjezdem do Kanady jsme s holkama nemely zadny konkretni plan, jen jsme chtely pres zimu pracovat a v lete trochu poznat Kanadu. Holky, jak vite, to vzdaly a ja zustala jako posledni mohykanka :-). Sice jsem necekala, ze i na to cestovani zustanu uplne sama, ale i presto jsem se ho nevzdala, jen jsem ho musela trochu uzpůsobit (= udělat ho mín dobrodružné).
Jak to tak ale byva, na vsem spatnem se najde neco dobreho, takze tatovi znami z Vancouveru me prijali za vlastni a staraji se o me od A do Z - vyzvedli me na letisti, mam u nich plnou penzi, vsude me vozej, pruvodci jsou to bezchybni, vsechno vedi a jeste mi sami delaj na kazdej den plan. Takze ja se nestaram vubec o nic, jen mackam spoust :-). Navic jsem fakt jak v hotelu, rano mam uvarenou snidani i s prvotridnim espressem a ani hrnicek me nenechaji po sobe oplachnout - pry jsem na dovolene! :-)
Prvni den jsme se s Lucille mrkly do centra, projely Stanley parkem, daly si falafel ve ctvrti West, kde zije hodne homosexualu a maji tam i autobusove zastavky natrene na ruzovo :-) a pak i s Colinem zajeli do prirody na Lynn Cannyon suspension bridge - zavesny most nad rekou. Lesy tu maji fakt huste a hodne zelene - mezi stromama hodne mechu, kapradi a vsudypritomnych ostruzin.
Druhy den jsme se projely China townem (mnohem hezci a upravenejsi nez v Torontu) a pak vyrazili opet do prirody na Light house (majak). Lidi tam rikali, ze rano potkali medveda, tak jsem se trochu lekla, ale my ho nepotkali. Sbirali jsme salal (neco jako tmavej angrest, ale mensi) a kochali se vyhledem na Pacifik - naaadhera! Tohle mit "za barakem", tak jsem stastnej clovek. Odpoledne jsem pak byla sama ve meste, courala se ulickama, sedela chvili na plazi u Pacifiku, kde lidi v trave bud meli picknic nebo si cetli nebo hrali bedminton anebo se v plavkach opalovali na pisecne plazi u vody. Vancouver je hezky mesto - oproti Torontu cistsi, upravenejsi, mensi, vic na urovni a ne až takovej kulturni mis - mas. Hlavne tu maj hory, ocean, přístav, mosty... Je to takovy zajimavy zkratka.
Treti den jsme byly s Lucille na Grouse mountain, hora ve Vancouveru, kde se v zime i lyzuje a ted v lete tam maji ruzne aktivity pro turisty, z nichz Lucille chtela vyzkouset ziplining - takova lanova klouzacka, na ktere jedete pripoutani jen na takovem sedaku a pod sebou mate ohromnou vysku, lesy, vyhled na Vancouver a ocean. Krasny to bylo, ja jsem jen trochu straspytel na vysky, znate me :-). Taky tam maji nahore v oplocenym vybehu dva medvedy, kteri se teda predvedli - cachtali se tam v jezirku, pohazovali si klacikama, pozovali na klade a dokonce se i na oko prali. Asi pak berou dobry provize, kdyz se poradne predvedou :-).
Nasledujici den jsem se rano sla brouzdat cinskou ctvrti, kde maji plno obchodu se spoustou susenych veci - od orechu, ovoce a caju pres susene morske potvory az k celym susenym rybam nebo hadum a cervum (pry v jednom obchode maji i cele susene prase :-)) ). Jen tam rano jeste nebylo moc lidi a nemelo to tu spravnou atmosku. Odpoledne jsme jeli do Stevestonu, kde je pristav a prodavaji tam cerstve ryby primo z lodi, hlavne lososy a kousek dal ve ctvrti Richmond maji tibetsky chram - mrknete na fotky. Mela jsem sice puvodne v planu vam nakukat, ze jsem si zajela primo do Tibetu, ale vite, ze ja lhat neumim :-).
Nasledujici den jsme vyrazili do Whistleru, ktery je 120 km severne od Vancouveru. Je to moderni horske stredisko, moc hezky, na urovni, je videt, ze lidi tam maji penize, ale neni to az takove dechberouci, kdyz clovek zna Alpy. Nicmene tam pred Olympiadou postavili tzw. Peak 2 Peak lanovku -nejdelsi nepodeprenou na svete, ktera spojuje dva vrcholy Whistler a Blackcomb. Nepodeprena cast meri tusim 3,5km a je to celkem zazitek. Byvala bych si tam zasla na nejakou turu, trasy tam znacene byly, dokonce i bedna steleskopickejma hulkama (kdo chtel, pujcil si, pak je zase vratil, na to u nas zapomente), ale tak nas vylet bohuzel nebyl koncipovan. Nicmene jsem videla sveho prvniho medveda ve volne prirode!!! Kdyz jsme se vraceli lanovkou do udoli, pasl se tam na trave primo pod nama Jeste byl malej, ale krasnej! Cestou zpatky jsme se jeste stavili na dvou vodopadech a celodenni vylet byl za nama.
Na dnesek mi byl zakoupen vylet lodi do Victorie, hlavniho mesta provincie British Columbia. Je to krasne mestecko plne kvetinove vyzdoby, obchudku, starsich baracku, je tu pristav, rackove a proste pohodova atmosfera. Jsem tu sice s autobusem duchodcu, ale coz.. Taky skoda, ze jsme v samotne Victorii meli jen 2,5 hodiny, ackoli okoli taky stalo za shlednuti - nadherne baracky a luxusni rezidence v mirnych kopeckach u pobrezi, hodne zelene, stromu, upravene zahrady, nalesteny kary, proste totalne jinej život - odpoledne jogging nebo prochazka se psem u jezera a vecer bbq s prateli... Tady me fakt mrzelo, ze jsem tam s cestovkou, pac tam bych si na mnohych mistech zastavila, prosla se, udelala picknick a par fotek... Ale bohuzel, ani z busu fotit neslo, pac jsem nesedela u okynka.
Pruvodce v buse byl ale naprosto skvelej, bavil nas celou cestu nejen vedomostma a zajimavostma, ale i vtipama, byl pokanadsku strasne friendly a pamatoval si vetsinu nasich jmen. To se opet s cechama neda srovnavat.
Aby ale muj vylet nebyl uplne dokonalej, zacalo me samozrejme opet po nekolika mesicich pobolivat koleno, zrovinka kdyz ho jako turista denne potrebuju. Ale da se to...
Taky asi nebudu mit zadny uzasny fotky, teda alespon nebudou podle mych predstav. Nebude na nich moc lidi a bohuzel ani ja ne :-(. Kdyz nemate ty spravne lidi s sebou, nemate tu spravnou naladu pozovat a kdyz uz, tak ten, co vas foti nesmi byt uplny fotograficky drevo. A to bohuzel Lucille je. Takze jsem uz mnohe foceni se u neceho vzdala, jelikoz to se uplne miji ucinkem.
Muj posledni den pred odjezdem do Rocky Mountains jsme se s Lucille jely projet do Stanley parku na kolech. Je to naaadhernej obrovskej park na takovem vybezku a na kole se tady da sjezdit snad vsechno, ale nase cyklistika bohuzel spocivala v necele hodince a pul pomaloucke jizdy okolo parku (ikdyz uvnitr parku vede sousta dalsich cesticek) a pak zase sup nalozit kola do auta, doma zase vylozit. Kraaasne by se dalo jet na kole az domu nebo ja bych prospikovala cele mesto, ale oni si mysli ze je to nebezpecne a ani zamek na kolo nemaj, tak to je tezky. A proc jsem se nevydala na kolo sama? No kdyz jsem se zeptala, jestli bych se mohla jet do St.parku projet na kole, tak Lucille rika "no, tam pojedem, to my pujdem s tebou, nalozime kola a projedem se tam" No tak jim nemuzu rict ne, ja s vama jet nechci... :-)
Zbytek dne, pac bylo naadherny pocasi, jsem chtela stravit na plazi, jenze to jsme nejdriv museli odvezt ty kola, pak na obed (rikam ne, dam si na plazi japadog, kterej jsem jeste furt neochutnala), ale ne , museli jsme na obed, mne tekly nervy, pac 3 hodiny misto lezeni na plazi jsme projezdili v mistni zacpě a prozrali. Ja bych to proste cely koncipovala jinak, vic toho stihla a navic ve vetsi pohode. Ach jo. Tak nejhezci cast dne jsem stravila v aute a na plazi si zdrimnout opet nestihla. To je dovolena tohle! :-)
Jsem totiz posledni dny strasne unavena, porad bych spala a to i pres to, ze v noci spim jak zabita treba i 9 hodin. Nevim co to je. Jen mi vadi, ze ani na dovoleny si nemuzu jit odpoledne lehnout, kdyz se mi klizej oci. Ja zkratka budu muset jet do toho Karibiku a tam se pod palmou dospat :-).
Ne, nechci si stěžovat, ale po pár dnech nonstop péče a nepřetržitýho programu jsem postrádala trochu volnosti a měla jsem pocit, že jsem si Vancouver nestihla užít tak jak bych chtěla. Jsem hrozně vděčná, že mi tam všechno ukázali a zavezli mě i mimo Vancouver, což bych sama nemohla, ale myslela jsem, že mi taky nechaj trochu volného času. Tak to bohužel no..
ROCKIES
13.-19.8.2011
Tak mi to pekne zacina - muj bus ma uz 30 min. zpozdeni, snad na me nezapomneli :-(
Prvni den byl vicemene o ceste busem z Vancouveru smerem na vychod, cestou jsme se jen zastavili na vodopadech (asi desaty, co jsem tady uz videla, takze ty uz me nejak nedostavaj) a snedli obed u jezera. Okolo 6 jsme dorazili do hostelu v male vesnicce u jezera Sushwap, kde jsme se i okoupali, pac v buse bylo strasny vedro. Bohuzel jedeme takovou starou herkou roztresenou, co nema klimatizaci a na me navic vcera zbylo to nejhorsi misto vzadu, kde se neda sklopit sedacka a je tam o polovinu min mista. Grrr. Nastesti si kazdy den muzeme sednout jinak - kdo driv prijde, ten driv mele, takze dnes uz je to lepsi.
Nas pruvodce a ridic v jednom Adrian je mladej kluk (23), vysokoskolak, ukecanej, hooodne pohodovej, s nicim si nedela starosti a vzdycky necha nekoho sedet na sedadle spolujezdce. Tak jsem toho vcera vyuzila, protoze tam vzadu to bylo fakt desny. Skoda jen, ze jsem nemohla taky ridit. Ale zobali jsme susene banany, pousteli muziku a ja na chvilku mohla zakusit jake by to byvalo bylo, kdybychom byvali jeli autem. At uz s kymkoli..
Hostel, ve kterem jsme spali prvni noc byl hodne obycejnej, coz by mi nevadilo (ackoli tady v Kanade me to trochu udivuje), ale spani po 8 a jedna koupelna, to bylo trochu narocny. V noci jsem vubec nespala, pac tam bylo sileny vedro a okno se otvirat nedalo - vsude maj klimosku, jenze ta kdyz se zapla, tak delela hluk jak startujici vrtulnik, coz ostatnim vadilo. No peklo! A kdyz se mi podarilo trochu klimbnout, tak me zase probudilo chrapani jedne asi padesatilete nemky (cirkulárka hadr). Jestli to takhle bude pokracovat i nadale, tak prijedu uplne rozmasakrovana. To je dovolena, ty vole! :-)
Dneska jsme rano 3 hodiny stravili na ceste, abychom zastavili v Revelstoke na 2 hodinovy kayaking na jezere - bylo to uzasny, slunce svitilo, jezero melo tu spravnou barvu, hory se nad nami tycily a padlovat slo tim padem samo. Nasi instruktori nas i na vode fotili, abychom neriskovali, ze si nase fotaky utopime, takze i nejake fotky budou. Po sandwichi k obedu a neodmyslitelnymu kafi z kelimku jsme vyrazili konecne do Banffu. Posouva se nam o hodinu cas a ja uz jsem uplne ztracena a prestavam to evidovat. Vsude je to jinak: Praha, Toronto, Vancouver a ted Banff. Snazim se tedy pamatovat si aspon jake je rok :-).
Cesta je to ale nekonecna, uz sedime 5 hodin v autobuse a je to opet peklo. Ten bus je mega nepohodlnej :-(. Trochu me to nemile prekvapilo, protoze doposud jsem byla s kanadskou urovni autobusu, komfortu a cestovek obecne velmi spokojena. Tohle je nejaka "pocestena" verze :-). Kdyz jsme jeli do NY nebo Montrealu, ani mi nevadilo, ze sedim celej den v buse. Tenhle bus me stve od prvni minuty a bohuzel v nem stravime vetsinu casu, jak jsem se dozvedela :-(. Na nejaky tury v Rocky Mountains asi muzu zapomenout, coz me sere, ale moje chyba, ze jsem si to do detailu nezjistila predem.
Tak a ted prisla odmena za to celodenni sezeni v buse - videla jsem pravyho nefalsovanyho grizzliho!!! Sice uz byla skoro tma, ale videla jsem ho! Hasime si to takhle po silnici v horach vsude okolo lesy, hory a potoky a najednou vidime u silnice medveda. Adrian zacal brzdit, otocil autobus pres 2 plne cary a vratil se. Chvili jsme mysleli, ze misan uz tam neni, ale pak vylezl z pozastromu, prosel se, zapozoval a zase zmizel. Podle velikosti, siroke hlavy a hrbu na zadech Adrian potvrdil, ze to byl Grizzly. Fotit se to ale nedalo, uz bylo moc sero. Bohuzel.
Dalsi odmenou je uplnek, kterej se tyci nad vrcholkama hor a tu a tam ho zcasti zakryje malej mracek. Vypadá to prostě jinak než u nás doma…. No bomba!
Treti den jsme se vydali na cestu do Jasperu. Cestou jsme se stavili na opevovanem Lake Louis, ale bohuzel prselo a tak jeho krasa uplne nevynikla. Cesta byla opet dlouha, do dalsiho hostelu jsme dorazili az okolo 8 vecer. Cestou jsme udelali nekolik zastavek - jezera, vodopady a podobne. Stale dovnitr ven z autobusu, jak japonsky turisti. Hostel byl hodne zajimavej, uprostred lesa, bez tekouci vody, se suchym zachodem a ubytovanim po 16 lidech, cili pro nas pro vsechny. Tady jsme si taky varili sami hromadnou veceri, na kterou jsme predtim nakoupili. Meli jsme testoviny se zeleninovou omackou, s mletym masem, salat, cesnekovou bagetu a pak jeste dezert - opekane marshmallows. To je takova kanadska specialita. Prodavaj tu takove velike kusy marsmallows, ktere se napichnou na klacek a opecou se nad ohnem jako burty. Musi se to ale vychytat, aby z venci byly lehce nahnedly a uvnitr roztekly. Kdyz to prezenete nebo je strcite moc blizko plamenu, zacnou horet:-), coz se mi taky jednou podarilo.
Tenhle vecer jsme se dobre bavili, popijeli vinecko, spolecne varili a byli jsme proste takova velka rodina. Ja tam ale bohuzel nekde ztratila kabel k fotaku a nemohla si ho nabit :-(. Sere me to mega, pac zrovna ted ho nejvic potrebuju. Ale s ostatnima jsme si vymenili maily a o fotky se nejak podelime. Ikdyz necekejte zadny uzasny pozy s Rocky Mountaims v pozadi - proste takovy nadseni to nebylo, kdyz jen vyskocite z busu na 10 minut, odfotite co mate a zase jedete dal, tak vas to tak nedostává, no… Nebo už jsem moc stará, aby mě něco posadilo na zadek??? J
No a rano uz jsme zase byli na ceste, a to zpet do Banffu. Takze mi doslo, ze jsme stravili cely den na ceste do Jasperu, jen abychom tam prespali a dnes jedeme tu stejnou cestu zpatky do Banffu. Cekala jsem, ze v kazde destinaci budeme mit trochu casu udelat nejakej malej vylet, projit se okolo jezera atd., ale bohuzel. Tenhle vylet vas Rocky Mountains jen proveze a ukaze vam je vicemene z okynka autobusu. Pokud si zdejsi hory chcete trochu uzit, musite si vylet naplanovat tak, ze na par mistech vystoupite z autobusu, zustanete na danem miste treba den dva, prochodite si to tam a pak zas naskocite do dalsiho busu. Jezdi tu v sezone skoro kazdy den od te moji cestovky (rika se tomu hop on - hop off). Anebo je vas vic, pronajmete si auto nebo karavan a delate si to posvem. To pak musi byt bomba. Ale ja uz po 4 dnech nekonecnych autobusovych presunu ten bus fakt nenavidim a je mi trochu lito, ze mam ty hory pod nosem, ale ja jen drepim na zadku, max. nas vypusti na 20 min udelat si fotky tu vodopadu, tu kaňonu, tu jezera a tot vse. Jak japonci. A ja si rikala ten prvni den proc nektery holky jedou v satech a vezou si zehlicku na vlasy :-). Ale je i dost lidi, co jsou prekvapeny jako ja. No, asi sem budu muset zavitat jeste nekdy v budoucnu... Přidá se někdo?
Dneska jsme tedy na ceste udelali nekolik zastavek, videli nejmodrejsi jezero v Rocky Mountains, pak Moraine lake, pri ceste dalsiho cerneho medveda, jak vehementne oziral bobule z nejakeho keriku a navecer dorazili do hostelu v Banffu, kde zustaneme dve noci a pak nas ceka zase dlooouha cesta zpatky do Vancouveru.
Tim, ze jsme byli 2 noci ve stejnem hostelu, nam vzniknul volny den, ktery jsme mohli stravit posvem- ja a jeden nemecky par jsme vyrazili na vytouzenou turu - na Sulphur mountain. Hodinku a pul jsme se splhali nahoru a dve hodinky slezali dolu. Byla to krasna prochazka a nahore paradni vyhled. Medveda jsme nastesti nepotkali, meli jsme tzv. bear bell - rolnicku na batohu, co zvoni a pripadneho medveda v okoli by mela odradit.
Navecer, cela stastna, ze jsem konecne "byla" v horach, jsem se prosla v Banffu- je to moc pekne horske mestecko, upravene, ciste, se spoustou obchudku, kavaren, restauraci a klubu. Do jednoho jsme vecer zasli a ja se do postele dostala az ve 4 rano Celkem jsme se vyradili, ackoli muziku tam hrali dost podivnou, ale po 4 Jaggerbullech (jaggermeister s redbullem) nam to bylo uplne fuk a blbli jsme jak decka :-)
Posledni dva dny jsme v podstate stravili opet na ceste zpet pres Kelownu do Vancouveru. Nic moc zajimaveho se nedelo, jen nuda a vedro v buse :-)
Co se nasi grupy tyce, byli jsme docela slusnej mix - Australie, Britanie, Francie, Nemecko, Svycarsko, Japonsko a Korea. Prumerny vek 26, Australanky a Britove byli nejvetsi pařmeni, kazdy vecer kalili nekde v klubu a spali tak 3 hodiny denne :-). Nejvetsi bavic a kalic v jednom byl Mandeep - Londynan s nejakymi pakistanskymi predky. Neskutecne ukecanej, porad nejaky srandicky a samozrejme nechybel na zadne vecerni akci. Kdyz pak v autobuse vsichni spali, on furt neco mlel. Takova srandovni postavicka, kamarad s kazdym, vykoupal se v kazdem jezere u kteryho jsme se ocitli, nehlede na to, jak ledovy bylo, pracuje jako financni poradce a cestuje po hostelech, protoze tak muze poznat plno novejch lidi. Zajimavy, ne? Kolegove z prace mu to prej neverej protoze oni se jezdej placnout nekam na rivieru do all inclusive hotelu :-).
Tak takhle probíhalo mé vytoužené cestování. Jsem ráda, že jsem to i přes nepřízen osudu uskutečnila a viděla. Neříkám, že to bylo to nejlepší, co jsem kdy zažila, ale rozhodně nelituju!
A teď zase za stařečkama vydělávat kaďáky J
Papa
Papa
Jaruš
PS: Fotky se pokusím co nejdřív dodat, ale musím nejdřív sehnat ten kabel, co jsem ztratila….
