Vánoce, New York a Silvestr
3. 1. 2011
Zdravím všechny v novém roce!
Jsou zajímavé vaše reakce na moje články – někdo je má rád a občas si něco přečte, někdo mi píše, jestli jsem se náhodou nezbláznila, když píšu takové litánie… :-)Tak prosím vás, tohle není povinná četba! Kdo nechce, ať to nečte J Je to i taková forma mého deníčku, takže to fakt nemusíte všechno louskat…
Vánoce
Bylo všechno – dárky, salát, řízky, smrková větev, pěčivo… Jen ta rodina chyběla, ale parádně jsme si pokecali na skypu, žádný vypadávání signálu, kamera fungovala oboustranně, co víc si přát? Takže pohoda, až na to, že můj žaludek nezvyklý na těžké smažené a majonézové jídlo se vzpouzel a já tak štědrý večer zakončila na gauči s připraveným kýblem pro případ nouze J
New York
Ačkoli fotky nevypadají až tak úžasně (bylo zataženo nebo chumelenice a hlavně zima, takže na nějaký nastavování foťáků zkřehlejma prstama jsme prostě už neměly), z New Yorku jsem nadšená, je to super město, neumím to moc popsat, asi se to musí zažít. Já si tam dost často připadala jako ve filmu, protože plno toho, co vás obklopuje znáte z filmů nebo z obrázků a najednou nemůžete uvěřit, že jste vážně tam – v hlavní roli J. A není to nějaká jedna ubohá ulice a 3 ošuntělý mrakodrapy (jako tady na vesnici jménem Toronto, chi chi), ale je to prostě na celým Manhattanu, možná i dál, ale tam jsme to za ty 3 dny nestihly.
A co jsme stihly? Docel dost: Socha svobody a Elis Island (tam připlouvali emigranti v letech 1892-1924 nebo tak nějak), MOMA (muzeum of modern art), Empire State building (bývalá nejvyšší věž světa a jeden ze symbolů NY), China Town, Flatiron Building, Financial District, Wall Street vč. budovy newyorské burzy, Ground Zero, Brooklin Bridge a silueta nočního NY (náááádhera!), Central Park v němž jsme shlédly mj. i zajímavou budovu – Guggenheim Museum a pomníček Johna Lennona (Strawberry Fields), Carnegie Hall (ta zvenku stojí zaprd- takovej normální malej baráček…), Rockefeller Centre, Radio City Music Hall, Chrysler Building, Broadway, 5th Avenue se všema luxusníma výlohama, Times Square nabité lidmi, stadion Madison Square garden a dva dny jsme jezdily i proslulým newyorským metrem, které nám vůbec nepřišlo tak strašně složité a špinavé – jó, holt už jsme zkušené cestovatelky J
Přechod přes hranice proběhnul naprosto v pohodě až na to, že celá procedura a čekání na pasovou kontrolu trvala přes 2 hodiny a celej autobus se musel komplet vyklidit, i bagáž ze zavazadlového prostoru. Ale co v té bagáži máme nikoho nezajímalo J
Hostel jsme myslím vybraly dobře, byl v centru, dost věcí se dalo projít pěšky, takže jeden den jsme ani nepotřebovaly metro. Stál nás cca 45,- doláčů na noc a v mimosezoně se dá pořídit i za 35,- Hele, na to, že jste v centru NY… pohoda. Pokojik byl sice dost malej a vybavení docela zastaralé, ale bylo tam regulovatelný topení, otevíratelný okno a čistý sprchy a záchody, takže co víc si může turista po celém dni přát, že?
A jako suvenýr jsem si přivezla parádní nachlazení L Hned první den nás tam chytla ta „sněhová bouře“ jak to bláznivý amíci nazývali, ačkoli to nebylo nic jinýho než jeden den intenzivního sněžení a foukání větru, ale rozhodně to nebyl týden jako u vás v Praze… Nevím, možná v jiných oblastech to bylo horší, ale v tom NY to nebylo nic jinýho než, že napadl sníh. Každopádně druhej den ráno neměli u Dunkin Donuts koblihy, páč je zasněženým městem nedovezli J, město bylo vylidněné, což asi jen tak někdo v NY taky nezažije (Finanční District připomínal město duchů). No a samozřejmě jak se snažili ten sníh na chodnících odklidit a nasolili to a pak to začalo i samo tát, tak se z toho udělaly haldy sraček a louže vody a kdo neměl gumáky, měl boty za hodinu totálně promočený. No a já to nějak odnesla rýmičkou a kašlíkem a jsem chudinka zalezlá v peřinách J. Ale do práce ještě nemusím, takže si můžu „v klidu“ marodit. To je snad poprvé za život, že „mám čas“ marodit a nic mě netlačí - žádná práce, žádný cvíčo… No není to luxus?
Silvestr
Tak teď se podržte – na hlavním náměstí v Torontu, kde se shromáždilo celkem dost lidí, skřehotala potichoučku nějaká no name kapela, někjaké extra dekorace se nekonaly a když asi v 11:55 kapela skončila, tak bylo ticho! Žádnej moderátor, žádný odpočítávání, žádný velký hodiny s ubývajícím časem, nic. Až najednou začal dav hučet – hu, hu, huu, huuuu, HUUUUUU – tak jsme odtušily, že už je asi ten novej rok J Ohňostroj začal asi až po minutě, ale ten teda byl! Jednobarevnej, jednostylovej, nízkej a krátkej. Asi jako když lítaj jiskry při řezání železa :-). A šlo se domu… Tak to se nám nechtělo, čili jsme zapadly do jedné hospody, strachujíce se, zda tam pro nás bude místo, když jsme v centru a je ten Silvestr. Cha! V hospodě sedělo pár štamgastů u toho jejich chcankovitýho piva bez pěny a dva párečky žmoulající si větvičky a tím to haslo. Klid, ticho, žádná oslava… Tomu jsem fakt nevěřila. Kámoška mě varovala, jak se tady loni zklamala, že Silvestr fakt stojí zaprd a já jí to nevěřila. Ale je to opravdu tak, v ulicích se NIC neděje – pít je zakázaný, petardy jsou zakázaný a lidi jdou asi radši domů.
Tak to je zřejmě na delší dobu vše, teď se asi moc dít nebude. Budu pracovat a trošku šetřit na další výlety.
Mějte se, a když mi napíšete, co děláte vy, budu ráda!
Jaruš